Dušičky: proč je slavíme už tisíc let
Dušičky připadají letos na pondělí 2. listopadu, den po svátku Všech svatých. Je to jeden z mála dnů v roce, kdy se na hřbitovech potkávají věřící i nevěřící, celé rodiny i lidé, kteří přijeli sami. Svátek, který kolem roku 1030 zavedl jeden burgundský opat, tak vydržel tisíc let. V Česku přežil i to, že sem do kostela chodí málokdo. Jak se mu to povedlo?
Ve zkratce
- Dušičky, církevně Památka všech věrných zemřelých, jsou vždy 2. listopadu. Státním svátkem nejsou.
- Zavedl je kolem roku 1030 opat Odilo z kláštera Cluny.
- Na hřbitov o nich chodí asi dvě třetiny lidí, do kostela jen každý dvacátý.
Den, který začínal chlebem
Dušičky mají na rozdíl od většiny svátků autora. Nařídil je Odilo, opat burgundského kláštera Cluny, pro svůj klášter a kláštery, které spravoval. Jeho dekret se dochoval a působí spíš jako provozní pokyn, než teologické pojednání.
Večer po svátku Všech svatých se má rozeznít všemi zvony a mniši zpívají nešpory za zemřelé. Ráno se zvoní znovu a slouží se mše za odpočinek všech věrných duší. Ještě než to všechno začne, rozdají klášterní děkan a správce zásob chléb a víno každému chudému, který přijde. Den za mrtvé tedy začínal tím, že se najedli živí. Byl to od začátku den péče: o mrtvé modlitbou, o živé chlebem.
Proč zrovna 2. listopadu, vysvětluje Odilo sám. Den předtím slaví celá církev svátek Všech svatých a jeho klášter má „stejně tak“ slavit památku všech ostatních zemřelých. Nejdřív svatí, potom všichni ostatní, za které se podle tehdejší víry dalo modlit a pomoci jim.
V mnoha článcích se dočtete, že se to stalo roku 998. Historici dnes ale kladou dekret o něco později, kolem roku 1030. Shrnul to nedávno historik Georges Declercq, který vydal dosud neznámý opis Odilova textu. Tisíc let je tedy zaokrouhlení, ne přesné výročí.
Pozvánka, kterou přijali i jinde
Odilo nepsal jen pro vlastní mnichy. Na konci dekretu stojí věta, které bychom dnes řekli pozvánka: kdo si z tohoto „věrného nápadu“ vezme příklad, bude mít podíl na všem dobrém, co komunita v Cluny vykoná.
Jiné kláštery a diecéze ji přijímaly, každá po svém. Mniši v katalánském Ripollu si dekret opsali ještě za Odilova života. V Miláně svátek zavedli až skoro o sto let později a slavili ho 15. října. Dušičky se nešířily jako rozkaz, který se musí splnit do písmene. Šířily se jako nápad, který si každý upraví.
Proč o něj stáli? Clunyjští mniši si vedli seznamy zemřelých a modlili se za ně jménem. Historici Karl Schmid a Joachim Wollasch v tom vidí začátek doby, kdy mrtvý přestal být součástí bezejmenného zástupu a stal se člověkem se jménem. Dušičky tomu daly jeden den v roce. Pro rodinu, která chtěla, aby na její mrtvé nikdo nezapomněl, to byla praktická věc.
A co Halloween a keltský Samhain, o kterých se v těchto dnech tolik píše? Často se tvrdí, že církev položila Všechny svaté na 1. listopad, aby překryla keltský svátek mrtvých. Prameny tomu nenasvědčují. Irská, tedy právě keltská církev slavila Všechny svaté v dubnu. Listopadové datum přišlo z anglosaského a franského prostředí, kde ho kolem roku 800 doporučoval učenec Alcuin. Historik Ronald Hutton keltské vysvětlení proto odmítá. Halloween je lidový název předvečera Všech svatých a s Dušičkami ho spojuje hlavně kalendář.
Lampa s máslem a věnce z 19. století
Kdy přesně dorazily Dušičky do českých zemí, se nám v odborné literatuře zjistit nepodařilo. Mnohem víc víme o tom, jak je slavil venkov. Etnografové popisují noc, kdy se podle lidové víry vracely duše z očistce, aby si jednou za rok odpočinuly. Na okno nebo k ohništi se stavěla lampa s máslem, aby si duše mohly namazat popáleniny. Zbytky večeře zůstávaly na stole a nezametalo se, aby se duše nevyplašily. Chudým u kostela se rozdávalo pečivo, kterému se říkalo dušičky.
Hrob v tom všem hrál menší roli, než bychom dnes čekali. Podle etnografa Václava Holase z Muzea Mladoboleslavska se k hrobům chodilo hlavně modlit a jen tu a tam se rozsvítila prostá svíce. Věnce a květiny přišly až po polovině 19. století, na venkov dokonce až po první světové válce. Ne každému se novota líbila: boleslavský autor František Rudolf ji odsuzoval jako „jarmark“.
Hřbitov plný věnců a lampiček, který dnes bereme jako odvěký obraz Dušiček, tak odvěký není. Je mu nějakých sto sedmdesát let.
Hrob, který nikdo nezrušil
Ve 20. století zmizelo i to málo, čím svátek podpíral stát. Za první republiky byl 1. listopad volný, zákon o svátcích z roku 1951 ho zrušil. V Polsku a na Slovensku je den Všech svatých volný dodnes.
Komunistický režim navíc vzal církvím hřbitovy. V roce 1955 je převzaly národní výbory a stát začal prosazovat kremaci a občanské pohřby. Podle etnoložky Olgy Nešporové, která dějiny českého pohřbívání zkoumá, tím měl být oslaben vliv církví ve společnosti.
Kremace se opravdu prosadila, dnes se zpopelňují asi čtyři pětiny zemřelých. Jenže to, co režim nabízel jako nejpokrokovější řešení, lidi nezajímalo. Rozptyl popela si vybral jen málokdo. Urny skončily v hrobech a kolumbáriích a ukládají se tam většinou dodnes. Hrob, tedy místo, kam se dá přijít, zůstal.
Odtud pochází zvláštní český obraz Dušiček. Podle loňského průzkumu pro pražské arcibiskupství chodí o Dušičkách na hřbitov asi dvě třetiny lidí, na bohoslužbu jen každý dvacátý. Nešporová to vysvětluje tím, že česká zvláštnost nevychází z toho, že by tu lidé byli méně věřící. Odmítají hlavně církve a organizovanou zbožnost. Kdo nechce chodit do kostela, nemusí se kvůli tomu vzdát vzpomínky na vlastní mámu. Ke hrobu se dá přijít bez kněze, bez obřadu a bez volného dne.
Svíčka doma
Ne každý ale na hřbitov jde. Někdo má hrob blízkých na druhém konci republiky, jiný se vyhýbá tlačenici, další nemůže nebo nechce. Ve stejném průzkumu přes třetinu lidí uvedlo, že vzpomíná doma. I to má v tradici předlohu. Podle Národního ústavu lidové kultury se dřív dávala za okno zapálená svíce, často ve vyřezané řepě, později v dýni. Měla bloudícím duším posvítit na cestu.
Mladší lidé svátek drží méně, ale drží ho. Ve věku od 54 do 65 let Dušičky nijak neslaví jen každý jedenáctý, mezi lidmi do 26 let asi každý pátý. Halloween naopak slaví hlavně ti nejmladší, zhruba každý šestý z nich. Ze starších jsou to tři lidé ze sta.
Co se za tisíc let nezměnilo
Dušičky prošly za tisíc let tolika proměnami, že by v nich Odilo dnešní svátek sotva poznal. Pro většinu lidí v Česku z nich zmizel kostel. Přibyly věnce, lampičky a dýně za oknem. Jedna věc ale zůstala stejná jako v Cluny. Jeden podzimní večer v roce lidé myslí na konkrétní mrtvé a něco pro to udělají: rozdají chléb, zapálí svíčku, zajdou na hřbitov.
Možná proto svátek přežil. Neudržel se proto, že ho někdo nařizoval. Udržel se, protože lidé chtěli, aby jejich mrtví nebyli zapomenuti.
„Na Dušičkách se nezměnilo hlavně to, že zastavení se a rozjímání nám přináší pořád ten samý klid. Osobně si myslím, že nejde jen o naše zesnulé, ale i náš pohled směrem, kam se běžně nedíváme – někdo ke konečnosti života, jiný k jeho věčnosti – a ten pohled bytostně potřebujeme.“ – Cyprián Miller, zakladatel Proud Puzzle.
Se smrtí je život kompletní, Kateřina Coufalová
Každý motiv Proud Puzzle se věnuje tématu, které je nás spojuje. Téma smrti zpracovala Kateřina Coufalová, která vystudovala ilustraci v Brně a animaci v Ostravě.
Tuto stránku vydává Proud Puzzle, který puzzle prodává. Z každého balení motivu prodaného na našem e-shopu věnujeme 150 Kč neziskové organizaci Cesta domů, která se věnuje paliativní péči.
Zdroje
- G. Declercq: L’abbaye de Ripoll et la fête des morts au XIe siècle. Cahiers de civilisation médiévale 263–264, 2024. Obsahuje text Odilova dekretu. openedition.org
- P. Ranft: Cluniac Monasticism. Journal of Religious History 14/3, 1987 (k výzkumu K. Schmida a J. Wollasche)
- F. Mershman: All Souls‘ Day. The Catholic Encyclopedia 1, 1907. newadvent.org
- R. Hutton: The Stations of the Sun. Oxford UP 1996; Alcuin, dopis Arnovi Salcburskému (kolem 800)
- V. Holas, etnograf Muzea Mladoboleslavska, v Mělnickém deníku 2. 11. 2019. denik.cz
- Národní ústav lidové kultury: Dušičky – vzpomínka na zesnulé, 2024. nulk.cz
- O. Nešporová: Smrt, umírání a pohřební rituály v české společnosti ve 20. století. Soudobé dějiny 2007; Století proměn v pohřbívání. Český lid 2013
- F. Kožíšek: 100 let novodobého pohřbívání žehem v ČR. Hygiena 2019
- Instant Research pro Arcibiskupství pražské: Jak Češi prožívají období Dušiček, říjen 2025 (online, 1 535 lidí ve věku 18–65 let). apha.cz
- Zákony č. 65/1925 Sb., 93/1951 Sb. a 245/2000 Sb.; V. Valeš, COFOLA 2008